11. dubna 2011

Odpůrci akce DSSS v Krupce si stěžují na porušení zákonů. Fakta jsou ale jiná

Svolavatelé údajného náboženského shromáždění, jehož jediným cílem bylo zabránit uskutečnění řádně nahlášeného pochodu DSSS, který se uskutečnil v sobotu 9. dubna 2011 v Krupce na Teplicku, si stěžují na postup Policie České republiky, která účastníky jejich účelově svolané protiakce vytlačila z trasy soudně povoleného průvodu. Pro svou obhajobu dokonce neváhají používat i takové lživé informace, jako je údajné zmlácení přítomných duchovních. Na serveru Youtube je k dispozici celá řada videozáznamů, které tato tvrzení zcela jednoznačně vyvracejí.
Dále se také odvolávají na Ústavu České republiky a článek 16 (bod 1) Listiny základních práv a svobod, který praví toto: „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.“ Zapomněli ale na bod 4 zmiňovaného článku Listiny, který říká: „Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“ A právě zde je kámen úrazu. Účastníci tzv. bohoslužby svým počínáním zcela jednoznačně omezovali práva a svobodu jiných, když se jim pokoušeli znemožnit uplatnit zaručené právo pokojně se shromažďovat, jak praví článek 19 (bod 1) Listiny základních práv a svobod. Rovněž také není možné považovat za bohoslužbu shromáždění, jehož účastníci se projevují výkřiky „Antifa, české svině“ a podobně.
Odpůrci pochodu DSSS argumentují také § 4 odst. 1 (b) Zákona o právu shromažďovacím, který určuje, že shromáždění musí být oznamována s výjimkou: „Shromáždění pořádaných církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání.“ Účelově svolanou blokádu řádně nahlášené akce maskovanou jako náboženské shromáždění, kdy bylo jejími svolavateli předem avizováno, že jediným účelem tohoto setkání je její znemožnění, nelze ani při nejlepší vůli považovat za shromáždění sloužící k projevům náboženského vyznání.
Rovněž odpůrci soudně povolené akce DSSS protestují proti tomu, že nebylo rozpuštěno toto řádně ohlášené shromáždění, přestože prý podle nich docházelo k zjevnému porušení zákonů některými jeho účastníky. Tímto se údajně zástupci městského úřadu a policisté dopustili trestného činu zneužití pravomoci veřejné osoby a možná i dalších trestných činů. I v tomto případě je jejich tvrzení nesmyslné a účelové. Podle § 12 odst. 6 Zákona o právu shromažďovacím sice lze rozpustit ohlášené shromáždění, ale pouze v tom případě, že jeho účastníci páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. Nelze tedy rozpustit řádně nahlášené shromáždění jen z toho důvodu, že se některý z jeho účastníků, možná i domněle, dopustil trestného činu. Toto ustanovení zmíněného zákona je odpůrci pochodu DSSS zcela přehlíženo a ignorováno.
Argumentů proti účelovým vyjádřením odpůrců shromáždění DSSS v Krupce se dá ale najít mnohem více. Pro ukázku však alespoň prozatím výše zveřejněné skutečnosti bohatě postačují.

Tiskový odbor DSSS Sever