12. března 2011

Louža a Plouža jedou do Nového Bydžova

„Sedej do auta, Loužo. Jedeme do Nového Bydžova,“ vyzval vrchní inspektor Petr Lohse komisaře Lukáše Louženského. „Extremisti tam chtějí hlásat rasovou nenávist. Musíme vše zdokumentovat,“ dodal.
„Ale vždyť dnes nemáš v autě dětskou sedačku, kam si tedy sednu, Ploužo?“ zeptal se komisař Louženský.
„Dětskou sedačku beru jenom v případech, kdy spolu jedeme do ZOO, abych za tebe nemusel platit plnou cenu, ale pouze poloviční. Dnes však ze sebe budeme dělat velké chlapy, takže jsem ji půjčil sousedovi pro jejich Aranku,“ odpověděl inspektor Lohse.
„Ty máš ale zlaté srdce, Ploužo. Půjčil bys ji někdy i mému sousedovi? On ji také nemá a jejich Laco se proto vozí v kufru, aby je někdo nenachytal,“ řekl se spikleneckým úsměvem na tváři komisař Louženský.
„Pokud mi zaplatí pronájem, tak není problém. Zadarmo ale ani Plouža nehrabe,“ rázně odpověděl inspektor Lohse. „To ale probereme jindy. Teď už musíme jet, aby nám ti extremisté neutekli. Nasedej a startujeme.“
„Co to zde je za zátarasy?“ vyhrkl udiveně komisař Louženský před cedulí oznamující vjezd do Nového Bydžova. „Tady asi kontroluje ty extremisty armáda. To je dobře. Jen do nich,“ zaradoval se.
„Heej, more. Co vy tady dělate? My jsme hlídka Rrrr! Dohlížíme tady na rasisty, jako jste vy dva,“ ozvalo se poté, co se před jejich automobilem náhle zjevila dvoumetrová, zlatem ověšená postava.
„My ale nejsme rasisti,“ nesměle špitl inspektor Lohse. „My tady jen náhodou projíždíme. Jedeme natrhat fialky tetičce k svátku,“ dodal. Poté lehce zaplakal a vysmrkal se do kapesníku, který mu pohotově podal jeho kolega.
„Ste plešaty, tak ste rasisti. My v tom máme systém. Každyho odhalime. My jsme zkrátka Rrrr! Nás nikdo neobelže,“ zněla odpověď samozvaného kontrolora.
„A co je to vlastně Rrrr!?“ zeptal se komisař Louženský. „Já jsem viděl film s tímto názvem, který se odehrával v pravěku. Vy jste odtamtud?“
„Dyk, ty dylino. Chceš přes držku? To je diskriminace a rasismus. Urážet nas nebudeš. Rrrr znamená Radikální romská revoluční rota. Naším znakem je nabroušená sekera,“ zařval šéf hlídky a zakoulel hrozivě očima.
„Pardon, pánové. Nechtěli jsme se vás dotknout. My taky jedeme hlídat ty rasisty. My jsme policisté,“ řekl inspektor Lohse a ukázal policejní odznak.
„Jáj, benga. Vy jedete chránit extremisty. Ten jejich vůdce Vandas povídal, že mu fandíte. Chlapi, jdeme do nich!“ zakřičel šéf roty a sám uštědřil vrchnímu inspektorovi první úder…
„To jsme zase dopadli, Ploužo,“ řekl komisař Louženský inspektoru Lohsemu, který ležel na lůžku vedle něj na chirurgickém oddělení královéhradecké nemocnice. „Já snad zažádám o odchod do civilu a začnu pěstovat rajčata. Ten boj proti extremistům není totiž taková sranda, jak jsem si představoval,“ dokončil svou úvahu a zazvonil na sestru, kterou požádal o přinesení mísy na vykonání potřeby.

Upozorňuji, že se jedná o fikci. Jakákoli případná podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná.

Daniel Čapek