17. listopadu 2010

Česká demoverze svobody slova

Za pravdu se každý zlobí, jednotlivec i stát, protože každý sám sebe vidí v tom lepším světle. Koneckonců žádný režim - ať už demokratický, totalitní nebo diktátorský - o  sobě nebude tvrdit, že je špatný. Naopak, veškerá kritika je potírána, a to ve všech zmíněných případech.
S pravdou souvisí i svoboda slova. Svoboda slova je prostě svoboda slova bez ohledu na to, co kdo říká či se to někomu líbí, nebo ne. Pokud svobodu slova přirovnáme třeba ke kvízové otázce a následné odpovědi, v případě opravdové svobody slova je otázka a následuje odpověď, jakákoli odpověď. A je na vás, jak odpovíte, jestli znáte odpověď z hlavy či si ji najdete třeba v nějaké knize, popřípadě se někoho zeptáte. Prostě otázka a naprosto svobodná odpověď bez jakéhokoli omezení.
To ale svoboda slova v našem podání není. Naše demoverze svobody slova je poněkud ořezaná. Tedy v příkladu, je kvízová otázka a následuje několik předem daných odpovědí - třeba A, B, C - a pouze jedna je správně. Ostatní odpovědi jsou špatné. A vy si můžete svobodně zvolit tu jedinou a pochopitelně správnou odpověď. Ostatní je buď špatně, nebo extrémně špatně, anebo dokonce ještě jinak - ostatní je extrémistické.

František Žigrai