17. září 2010

Názor potrefených hus mě nezajímá!

Kdo nic nedělá, nic nezkazí a také nic nezmění. Čekat, že vše udělají „ONI“, z nadřazeného nadhledu vše sledovat a jen kritizovat, je tak běžné jako východ slunce. Miroslav Dolejší již před mnoha lety napsal: „Organizování zbabělého houfu je zcela bezcenné, zodpovědnost na sebe musí vzít osamocení jedinci“. Nepříjemná, ale tvrdá pravda.
Pohodlnost a lhostejnost je příčinou všeho, co se nám nelíbí a s čím nesouhlasíme. Ale pokud zůstane jen u nespokojenosti a hospodského remcání, nic se nezmění. Ano, má to smysl a nesmí nás odradit tupost a téměř pudové chování. To je zkrátka stav, ze kterého musíme vycházet.
Vyskytne-li se problém a následně snaha o jeho řešení, stále častěji slýcháme trapné žvanění, proč to nejde. Tolik úsilí věnované zdůvodňování neschopnosti a lenosti a téměř žádné návrhy a nápady jak to udělat, aby to šlo.
V každé společnosti a v každé době vždy rozhodovala aktivní menšina, pasivní většina se pouze přizpůsobí. Nechme slabochy fňukat a kňourat. Oni nám sice nepomohou, ale také se nepostaví proti nám, jen se přizpůsobí.
Syrovost a pro mnohé přílišná hrubost těchto řádků jen v základních rysech nastiňuje náš současný stav. Stav, ze kterého musíme vycházet.

František Žigrai