1. srpna 2010 

Jaké bude počasí?

To je otázka, na kterou hledá v letních měsících odpověď stále více lidí, kteří plánují dovolené, návštěvy koupališť, případně různé výlety a procházky ve svém okolí. Jaké je ale „politické počasí“, zajímá jen málokoho. Přitom jde alespoň podle mého názoru o velmi důležitou a zásadní věc. Shrňme si proto alespoň pár základních faktů.
Začněme rokem 1989, kdy si občané na náměstích údajně vycinkali svazky klíčů tolik vytouženou svobodu. Padl nedemokratický komunistický režim a mnozí doufali, že se konečně budeme mít všichni lépe. Částečné zlepšení opravdu přišlo. Již nejsme státními orgány omezováni při cestách do zahraničí a také různé zboží, které bylo za éry komunistů dostupné pouze skupině vyvolených, si může pořídit každý z nás. Pardon, opravuji se. Ne každý, ale pouze ten, kdo na něj má. Snad jen ten toaletní papír, který byl tenkrát nedostatkovým zbožím, si může nyní dovolit zakoupit prakticky kdokoli.
U ostatních věcí to již tak jednoznačné není. Peněz se nedostává mnoha rodinám, které jsou nuceny se ve svých výdajích razantně omezovat. Existuje zde však skupina lidí, narozených pravděpodobně na šťastné planetě, kteří na nějakou tu stovku koukat nemusí. Jedná se především o různé zbohatlíky, kteří se napakovali při nekontrolovaném rozprodávání státního majetku doslova za hubičku, vládnoucí i různé bývalé politiky či nepoctivé podnikatele. Ti poctiví totiž musí v důsledku neustále se zvyšujících daní a různých poplatků počítat opravdu každou korunu. Najdou se samozřejmě výjimky. I podnikáním v některých oblastech lze bez porušování a obcházení zákonů přijít k slušným penězům. Drtivá většina osob samostatně výdělečně činných se však musí velmi ohánět, aby poplatila vše, co státní moloch požaduje, a ještě jim zbylo na slušné živobytí pro jejich rodiny. Mnozí pracují dvanáct i více hodin denně a volné víkendové dny jsou pro ně velkou neznámou.
V průběhu uplynulých jednadvaceti let od tzv. sametové revoluce došlo k mnoha změnám. Některé byly výrazné, jiné jsme téměř nepostřehli. Nelze opravdu v tomto krátkém příspěvku zhodnotit vše, to by zabralo místo pro velmi tlustou knihu. Přeneseme se proto z roku 1989 pomaličku do současné doby.
Mnozí z vás jistě vzpomínají na události, které vyvolaly pád vlády jedné strany, a na zaplněná náměstí, kde občané požadovali svobodu slova. Ta nám byla tehdy slíbena a nezpochybnitelným faktem je skutečnost, že po omezenou dobu zde opravdu alespoň částečně byla. Časem se ale vše začalo opět měnit a říci svobodně svůj názor je v dnešních dnech nepřípustné. Například za kritiku chování některých nepřizpůsobivých menšin hrozí trest dvouletého odnětí svobody. Trest za kritiku současného systému nebo vylepování samolepek, které obsahují dle „našich demokratů“ nepřípustná slova a hesla, je ještě mnohem vyšší. Jaký je tedy rozdíl mezi minulým, právem zavrhovaným režimem, oproti tomu současnému?
Ano. Mnozí argumentují již zmiňovanou možností volného cestování po celém světě a dostupnosti výrobků (značkové oblečení, exotické ovoce apod.), které dříve bylo pro valnou většinu našeho národa nedostupné. Je toto ale opravdu ta svoboda, kterou jsme si představovali?
Co je nám platné, že si můžeme zakoupit zboží od různých nadnárodních společností, když nám na něj po zaplacení všech daní, poplatků, nadpoplatků, neustále se zvyšujícího nájemného a s ním spojených služeb zkrátka nezbývají peníze, a pokud ano, tak ve velmi omezené míře. Jak můžeme jásat nad možností volného cestování po různých koutech světa, když nemůžeme svobodně vyjádřit své názory na dění v naší vlastní zemi?
Někomu možná současný stav vyhovuje. Najdou se ale tací, kterým se potlačování myšlenek a názorů v podání vládnoucích „elit“ nelíbí.  Opravdové svobodě pak obětují doslova vše. Někteří dokonce i svou svobodu! Zamysleme se proto nad současným děním v naší krásné zemi. Popřemýšlejme nad zběsilým a nesmyslným pronásledováním novodobých kacířů, kteří pouze veřejně dali najevo své názory.
Závěrem se přiznávám, že mě také částečně zajímá, jaké bude počasí během následujícího týdne. Mnohem více mě ale zajímá to „počasí“ na politickém nebi v České republice. V posledních měsících je totiž prakticky neustále zataženo, občas bouřky a stále více se setkáváme s pořádným krupobitím.

Petr Kotáb