20. října 2010

Přiznání Jana Fischera

Když nám zavládla Fischerova úřednická vláda, tak jak už dnes všichni víme, jedním z jejích hlavních cílů bylo tažení proti tzv. pravicovému extremismu. Avšak od začátku, co začali s domovními prohlídkami a vězněním nacionalistů i za pouhé lepení samolepek, tvrdili stále dokola, že se rozhodně nejedná o politické vězně. Že tito lidé jsou trestáni jen a pouze kvůli tomu, že spáchali nějaký trestný čin, nic více v tom prý roli nehraje a nehrálo.
Ale co, nyní už byla zvolena nová vláda, a tak si pan Fischer může dovolit říci více. Vždyť mu za to nemůže nikdo nic udělat. Tento okruh „nedotknutelných“ si může přeci dovolit vše. A tak, když byli v přátelské diskuzi s Janem Krausem v jeho pořadu, probrali rovnou, jak to s tou objektivitou a neutrálností při zavírání nacionalistů vlastně bylo a ještě se u toho alespoň příjemně pobavili. Vždyť zavírat mladé lidi za jejich názory, s klidem takto rozhodovat o jejich životech, je pro tyto „vyvolence“ jen čistou zábavou.
Při této diskuzi tedy došlo na otázku, zda pro pana Fischera hrálo roli to, že je Židem, když začal uvedený hon na „extremisty“. A světe div se, pan Fischer s klidnou a naprosto spokojenou tváří odpověděl, že to samozřejmě byl jeden z důvodů, proč po těchto lidech šel.
Jak si může dovolit toto říci?! Kde jsou ti pseudohumanisté a tzv. ochránci lidských práv nyní?! Pořád nám je omíláno, že je nepřípustné někoho soudit na základě příslušnosti k nějakému etniku nebo na základě náboženského či politického vyznání, a že všichni jsme si rovni.
Jsou si snad někteří rovnější? Jen proto, že je někdo Židem, tak je to pro něj důvod k zavírání a pronásledování nacionalistů na základě jejich politického smýšlení. Představme si tuto situaci naopak. Kdyby někdo z nás prohlásil: „Jsem nacionalista a je to pro mě důvod proč nechat zavírat Židy“. Nebo: „Protože jsem Čech, je jasné, že je to jeden z důvodů proč nechat zavírat cikány“. Myslím, že by to byla asi poslední věta před kriminálem. Ale někdo si toto asi dovolit může. To je ta proklamovaná rovnost před zákonem…

Lucie Šlégrová