21. listopadu 2010

Demokracie rozkvétá?

Ve čtvrtek 18. listopadu, pouhý jeden den po jedenadvacátém výročí takzvané sametové revoluce, v které si údajně občané naší země vybojovali svobodu, jsem se zúčastnil soudního přelíčení v Brně. Jednalo se o proces s novodobými třídními nepřáteli a na lavici obžalovaných jsem stanul i já osobně.
Podle rozsudku, který vynesla soudkyně brněnského městského soudu Šárka Schinzelová, jsem zločinec. Dopustil jsem se prý totiž ohavného skutku. Údajně se jednalo o trestný čin Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení. K mému odsouzení nebylo třeba žádných důkazů. Bylo rozhodnuto na základě „zdravého selského rozumu.“
Marně jsem hledal na různých webových stránkách v platných zákonech a pročítal různé jiné verdikty soudů a jejich odůvodnění, v kterých bych nalezl oporu paní soudkyně Schinzelové pro toto rozhodnutí. A věřte, že jsem hledal opravdu poctivě. Zdravý selský rozum však český právní řád nikde nezmiňuje.
Řekl jsem si tedy, že ani internet není vševědoucí, a obrátil se s žádostí o pomoc na nejmenovaného právníka. Ten mi však vysvětlil, že tentokrát neselhal internetový vyhledávač, ale chyba nastala někde úplně jinde. Toto zjištění mne doslova šokovalo. Až dosud jsem si myslel, že alespoň v omezené míře jakási spravedlnost v naší zemi existuje. Měl jsem sice již jisté pochybnosti, ale odsouzení kohokoli na základě selského rozumu se mi nikde vyhledat nepodařilo a rovněž se s tímto jevem nesetkal ani mnou oslovený právník.
Vraťme se však zpět k vykonstruovanému politickému procesu, ve kterém jsem byl uznán vinným a odsouzen nejenom já, ale i další moji přátelé. Argumenty paní soudkyně a státního zástupce Laty byly ubohé. Celkem nás bylo souzeno šest. U každého obviněného si prokurátor Lata a soudkyně Schinzelová dokázali najít alespoň jakési argumenty, byť absurdní, na jejichž základě byl rozsudek vynesen. Ne tak ale u mé osoby. Lata nedokázal před soudem obhájit své tvrzení o tom, že jsem se dopustil trestného činu, z kterého jsem byl obviněn. Nebyl mi položen jediný dotaz. Nebyl přednesen žádný důkaz. Lata pouze bezmocně zíral do neznáma a kroutil ušima. Pravděpodobně se v duchu modlil, abych zmizel. Na základě otázek mého právního zástupce pak následně vyšlo najevo, že jsem ve svém projevu, v kterém jsem údajně kohosi hanobil a za nějž jsem byl odsouzen, popsal pouze skutečné události. To však nestačilo. Rozsudek byl již předem připraven.
Odůvodnění odsouzení nás všech, kteří jsme stanuli před brněnským městským soudem, bylo směšné. Soudkyně Schinzelová argumentovala výroky, které jistě vejdou do dějin. Podle ní by totiž k našemu odsouzení nemuselo dojít, pokud bychom mluvili na shromáždění, na kterém byly podle jejího názoru proneseny závadné výroky, stejně jako v soudní síni. Teď jsem tedy poněkud zmatený. Já osobně jsem totiž před soudem neřekl prakticky jediné slovo, pokud nebudu počítat odpověď na dotaz mého právního zástupce. V překladu to vlastně znamená, že jsem měl mlčet a nic by se mi nestalo. Takto vypadá demokracie a svoboda slova v České republice. Rovněž moji kolegové pouze zopakovali své výroky ze zmiňovaného shromáždění a jen odpověděli na několik nesmyslných dotazů prokurátora Laty.
Celá věc ale není ještě zdaleka ukončena. Proti zlovůli brněnského městského soudu se samozřejmě budeme všichni bránit. Jsme připraveni v případě nutnosti dovést celý proces až k Evropskému soudu pro lidská práva. Naše myšlení silou nezmění!

Petr Kotáb