22. listopadu 2010

21 let poté: Všem jásačům z toho co „máme“

Za bolševika byla nesvoboda. Byli jsme nadšení i dojatí, když jsme zvonili klíči. Nevěděli jsme, co nás čeká. Bolševik nás čtyřicet let strašil kapitalismem. Dneska vidíme, že měl pravdu. Všem jásačům, kteří jsou u vytržení z toho, jak jsme to natřeli nedemokratickému systému, jak jsme se konečně vymanili z totality, jak si konečně vládneme sami, jak je teď vše dokonalé a jak tedy konečně už máme, co jsme chtěli.
Zkuste si představit, nebo ještě lépe konkrétně zjistit, jak bydlí a z čeho žijí např. Milouš Jakeš nebo Lubomír Štrougal. A to byli nějací prominenti bývalého režimu, který nás všechny utiskoval. To byli nějací totalitní hlavouni. Uzurpátoři. Zjistěte si, jak si ve svých funkcích pomohli. Potom si zjistěte, jak bydlí a z čeho žije třeba Stanislav Gross, Aleš Řebíček, bývalý ministr dopravy, Marek Dalík, kam jezdí na dovolenou Mirek Topolánek a další. Před časem toto učinil jeden český bulvární tisk. Uveřejnil, jak žijí bývalí prominenti. Zjistil např., že Milouš Jakeš žije v domku, který spoluvlastní se svým bratrem, žije z důchodu a tento tisk dále škodolibě uvedl, že jeho sousedé jej často vídají v místním řeznictví, kde vždy nakupuje nejlevnější druhy masa. Např. bůček a nožičky. Břídil. Tak dlouho byl ve funkci a takto mizerně se zabezpečil na důchod. To Gross je jinačí kabrňák. Tento mašinfíra může ve svém bytě na Floridě dělat na všechny dlouhý nos a snídat kaviár. Ale byl to sociální demokrat. A myslel to s námi upřímně. Anebo Řebíček může své nemovitosti v zahraničí střídat podle ročních období. Dalík s Topolánkem budou mít ve své vile v Toskánsku jistě též vystaráno.
Dále si představte toto: Za bolševika byla totalita, ale byly i velice schopné podniky, které uměly světové výrobky. Tatra (suverénně vyhrávala Dakar), Škodovka, Poldi, která uměla takové materiály, že jsme vyráběli vlastní endoprotézy, Plzeňský pivovar, křišťálové sklo, české, to byl pojem a další. Vyřídili jsme si to s bolševikama, konečně jsme si svobodně vydechli a novodobý stát za dvacet let toto všechno rozprodal. Stát rozprodal i ty školky a kulturní domy, které si lidi stavěli v akci „Z“. Tedy zadarmo. Pro sebe. Stát dokonce rozprodal a nadále prodává byty, které si lidi šedesát let i více let vlastními náklady zvelebovali (stát do nich nedal nic) v domnění, že tak činí pro sebe a pro své děti. Stát prodal i úspory lidí, když prodal banky. Za to všechno stát získal obrovské miliardy navíc, neboť kromě toho po celou dobu vybíral daně, sociální a zdravotní pojištění, jako každý jiný vyspělý kapitalistický stát, pro který jsou daně jediným příjmem. Zkuste si položit uvedené vedle sebe a zkuste odpovědět na otázku: „Kde všechny ty miliardy jsou?“ Kde jsou, když po dvaceti letech třeskuté svobody máme státní rozpočet v hlubokém deficitu. V takovém deficitu, že musíme omezovat výdaje a utahovat si opasky. Pak si zkuste třeba projít „slavný“ Janotův balíček anebo současné škrty „nové“ vládní trojkoalice a hádejte, komu je a bude opět utahováno.
Vyšší DPH nejvíce pocítí rodiny s dětmi a důchodci. I ti musí denně jíst. Zmrazení důchodů současně s výrazným nárůstem nájemného. Obojí se bere i platí každý měsíc. Cílenou skupinu netřeba označovat. Omezení sociálních příspěvků. Mateřská, nemocenská, podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky. Grosse, Řebíčka, Dalíka, Topolánka, Paroubka, Havla, ale ani Klause se nedotknou. Poplatky ve zdravotnictví. Podle vlády nelze vyloučit důchodce, neboť by se celý systém zhroutil. Přeloženo do češtiny: Zdravotnictví musí zachránit důchodci. Mladý člověk v produktivním věku obvykle k lékaři nechodí. Vysoký krevní tlak, cukrovka, bércové vředy jej přepadají obvykle ve věku důchodu. Proto celý svůj produktivní věk odváděl daně a platil si zdravotní pojištění, aby mu bylo pomoženo, až jej přepadnou stařecké neduhy. Pravda, státní zaměstnanci (tedy i poslanci) přijdou o 4 % svého platu. Zde je nutno ale připomenout, že z částky nad 82 420 Kč/měsíc již dva roky neplatí ani sociální ani zdravotní pojištění. Dostatečná kompenzace. Ne? Pozn. Nakonec státní zaměstnanci nepřijdou o nic. Ubránili se. Stejně jako chudáci soudci. Teď to má být 10 %, ale zase to postihne ty nepravé. Tak kde, sakra, jsou ty miliardy za rozprodaný stát? Souhlasím s vámi, jásači. Za bolševika nebyla svoboda, bylo omezené cestování. Z dnešního pohledu mi to ale připadá jako selanka proti tomu, v čem žijeme nyní. Z diskuse na Retrománii (než jí DC začalo cenzurovat) tyto pocity vysvítají. Lidé se mnohdy vyjadřují neobratně, nechávají se strhnout k detailům (jestli byly dřív lepší boty), ale z podtextu je cítit, jak se jim zkreslování pořadem Retrománie zajídá.
Právě tento moment, tato taktika je nejužívanější metoda jakékoli propagandy. Odvést pozornost od velkých problémů současnosti vystavením banálního cíle a strhnout diskusi kolem prkotiny. Ano, za bolševika byla nesvoboda. Byli jsme nadšeni i dojati, když jsme zvonili klíči. Nevěděli jsme však, co nás skutečně čeká. Bolševik nás čtyřicet let strašil kapitalismem. Dneska vidíme, že měl pravdu. Vzpomínám na jeden komentář Hlasu Ameriky, který začínal slovy: „Socialismus v Československu končí v pátek v poledne.“ Následoval popis úprku z měst na chaty a chalupy, kde si všichni budovali svou vlastní oázu svobody. Myslím, že to byl velice výstižný komentář. Všechno bylo vlastně „hra na jako.“ Byli jsme k tomu donuceni. Všichni jsme dobře věděli, že Big Brother s medvědím obočím v Moskvě se dívá. A že nám v roce 1968 rozstřílel Národní museum, abychom všichni dobře viděli, co nám udělá, když nebudeme poslouchat. A abychom si všichni uvědomili, že západ nám nepomůže. Že nás v Mnichově hodil Hitlerovi, na Jaltské konferenci Stalinovi, a že medvěd si může dovolit přepadnout nás veřejně před zraky celého světa během jedné noci, uprostřed Evropy, západu před nosem, rozstřílet Národní stánek, jezdit po Praze s tanky, aniž by se musel obávat, že nám někdo pomůže. A tak medvěd mobilizoval v Češích Švejka. V tom na nás skutečně nikdo nemá. Jako Švejci jsme mistři světa. Všichni „jako“ plácali v průvodech, poslouchali bolševické žvásty z rádia, „jako“ se radovali z neúspěchu třídních nepřátel, dávali si socialistické závazky, sami si je vyhodnocovali, ale mysleli si své a dělali si své. Švejkovalo i hodně komunistů. Popíši příhodu, kterou jsem slyšel od známého. Kráčeli jsme v době tuhé normalizace s kolegou z jakéhosi školení. Kolega byl předsedou závodní organizace KSČ. Na Strossmayerově náměstí byl Obvodní výbor této partaje. Před ním stálo několik Tater 603. Všechny měly cedulku za sklem „Vozidlo OV KSČ“. Ti mohli jezdit na červenou, parkovat kdekoli, botička nebo odtah nehrozil. Když jsme šli kolem vchodu, vyšel samotný tajemník. Můj kolega se s ním okamžitě srdečně zdravil, soudruzi si tykali. Kolega řekl tajemníkovi: „Hele, pár těchto ceduliček za sklo bychom potřebovali, abychom mohli parkovat, kde chceme.“ Odpověď tajemníka mě uzemnila. Doslova řekl: „Prosím Tě, to je dobré akorát na to, aby Ti lidi plivali na sklo a kroutili stěrače.“
Jedno je ale nutno bolševikům přiznat. Bolševikovi to myslelo. Dal lidem chléb a hry. To platilo už v Antice. Dnes je život už jenom surová bitva o chleba, o hrách hovořit už vůbec nelze. Opět však někomu lezeme do zadku a posloucháme různá nařízení, tentokrát už „svobodně“ z Bruselu. Ale i dnes jsme snaživější a mnohá nařízení vylepšujeme a mnohdy i předběhneme. Jak jinak, chceme se opět zavděčit. Jsme zkrátka Švejkové. Tak nevím, zda toto je opravdu to, co jsme chtěli. Já osobně bych dnes ty klíče, co jsem s nimi zvonil, hodil do kanálu. Jedinou útěchou nám snad může být to, že i pro Nečase, spícího knížete, Johna a ostatní si jednou ta zubatá také přijde. Ale to je sakra slabá náplast. Co říkáte???? Já osobně bych si s chutí zase zazvonil, ale co by z toho zase vzniklo, se bojím domyslet. Jsme přece národ Švejků. Asi bude lepší držet hubu. Už zase se začíná zavírat a soudit za názory. Pro jistotu jsem si z auta sundal dálniční známku, slyšel jsem totiž, že za vylepování samolepek se zavírá. Cikánům v sousedství ráno na usmířenou zanesu slepici a trochu barevných kovů, odpoledne skočím na tržnici a Vietnamcům vezmu trochu hnojiva na konopí. Ve slovníku jsem pro jistotu začernil slůvko tsunami.

Stále více naštvaný a zklamaný, ale prý svobodný Hanzl Václav