27. května 2010 

Já tě vidím

Sledování, odposlouchávání, špiclování, pozorování, a to všeho a všech, je novou vizí těch, co nám vládnou. Vědět, co kdo dělá a nejlépe i co si kdo myslí, je jejich vytouženým snem. Nejsem lékař, a tak nevím, jak se tato nemoc jmenuje, a zda je nakažlivá. Ale tato hra na polobohy by jistě zasloužila hospitalizaci. Díky moderní technice, která nám v mnohém usnadňuje komunikaci, je jejich práce mnohem snadnější a jednoduší. Mobil, e-mail, kamery na každém kroku a kdoví co ještě nás bedlivě sleduje a vyhodnocuje. Ta věc má však háček, a dost podstatný. Musí být co k sledování. A když není, přichází na řadu stará známá a osvědčená lež. Nedělám si iluze, že my, členové DSSS, ale i členové jiných opozičních seskupení jsme tohoto voyerismu ušetřeni. Je to nutné zlo, kterým si musíme procházet a paradoxně je to jeden z mnoha hnacích motorů, který nám dodává stále nových sil. Alespoň víme, kdo je, jak se říká, v kurzu a kdo se musí zviditelňovat trapnými a nechutnými aférami.
I kdybychom všichni měli za zadnicí z daní nás všech placeného špicla, nezjistí nicjiného než to, co si může každý občan v naší zemi přečíst v našich letácích, v našich novinách a na našich webových stránkách. O kolik by poklesla kriminalita v této zemi, kdyby se prostředky vyházené za zbytečné šmírování přesměrovaly mnohem užitečnějším směrem.

František Žigrai