28. ledna 2011

To, co u nás vládne, není demokratický kapitalismus, to je plantážnický systém otrokářů

Chtěl bych vám poděkovat za vaši blahodárnou činnost a snažení probudit český národ z letargie nad svým vlastním osudem. Bez nadsázky jste národní buditelé. Dnes už to doma nespraví nic. Jen vyhazov zkorumpovaných, zkostnatělých politiků, kteří vedou národ do pekel, a jejich nahrazení mladými lidmi, kteří ještě mají ideály, sny a chuť vést národ do slušné budoucnosti. Dnešní kapitáni národního korábu už nemohou změnit směr plavby a vedou tuto loď do kolapsu. Snad se už dnes nenajde naivka, který si ještě myslí, že tito kostlivci, tzv. „staré struktury“, kteří vedou národ po dvacet let a vědomě i nevědomě ho vykrádají, se najednou změní v andílky a budou vládnout rozumem, progresivně, odpovědně nebo dokonce i vědecky. Podle Newtona je naprosto nemožné i jen to od nich žádat, protože je to nad jejich síly. Jediná naděje je v mladých nezkorumpovaných idealistech, kteří tvrdě zatočí se zloději, korupčníky, makléři a hazardéry naší země a bez bázně je vykoření z jejich opulentních doupat. Odhalí je v jejich nahotě, stejně jako ty císaře, ať jsou zamaskovaní jakoukoliv oficiální rouškou.
Výměna politiků je nanejvýš nutná. Chce to nahradit je lidmi, kteří mají na mysli osud tohoto národa a povedou národ příkladem. Politik by měl první čtyři roky brát jako odměnu minimální mzdu, aby věděl, jak se chudina „obohacuje“ z takových platů. Aby věděl, jestli se dá, nebo nedá vyžít z žebráckých platů. Teprve po té době, a až ukáže, že něco umí, by měl brát průměrný plat. Právě proto, aby žil s lidem - a ne nad ním. Snad by mohli mít dalšího půl platu, ale držený podmíněnou smlouvou, až půjdou do důchodu a jako zástavu, že se neuchýlí ke korupci a zlodějně.  Lid, nikdo jiný než obyčejný lid se musí zasadit o to, aby mocipáni si nedávali stamilionové prémie za to, že ruinují a plundrují naši zem tak, že se ani sovětům o tom nesnilo.  A že jejich sny byly vpravdě velikášské.
Doma chybí u těch lídrů schopnost vést, kázeň, disciplína a odpovědnost. Jsou doby, kdy se můžou semhle tamhle zamhouřit i obě oči. Teď ale je nutno vyžadovat naprostou odpovědnost od odpovědných osob. Nikdo to ovšem neudělá, dokud si celý národ neposvítí na všechny, kteří jsou především nadměrně placení - za nic jiného než za to, že přebírají odpovědnost. Všichni nezodpovědní na vedoucích místech, kteří jsou hlavně placení za to, že mají odpovědnost, a prošustrovali pět milionů i víc, by měli zaplatit hlavou za takovou hloupost.  Tzv. milionářská dávka. Stát je za současné situace moc tolerantní ke kreaturám, které svede ďábel, obohacujících se na úkor poplatníků. Není jiného vysvětlení, než že se všichni bojí, že budou muset i oni platit milionářskou dávku. Už to ukazuje na jejich morální zázemí. Výsledek je naprosto jasný a netrvalo ani tak dlouhou dobu rozšustrovat to, co „komíci“ ještě nestačili. Dokonce i oni by se styděli za tak žalostné výsledky, předkládané denně národu.
Těžko radit, ale mám za to, že ti naši ekonomové se dívají špatně na daný problém.  Stále chtějí lidi mačkat medvědíma tlapama, stejně jako už to dělali „komíci“, válečná ekonomie Protektorátu a dvě údobí poválečné „konsolidace“, aby z lidu vyždímali i tu poslední trochu naděje.  Naprostá většina lidu jede na reservu, jak se velmi trefně říká. Nad nimi jsou „inženýři lidských duší, nadutí právní buržoové“, kteří si pouze vymýšlí, jak je ještě víc, nově a umně, mačkat a ždímat.  Tak tohle dokáže i naprostý blbec.
Moc nechybí a lid sáhne po halapartně a splní tak sen pana M. Macka. Mělo by se velice konkrétně a rychle pracovat, aby se nejprve a především uspokojil lid.  Obzvláště vašnostové politici by měli ochutnat důsledky vlastní práce a po nějaký čas plat věnovat lidu.  Místo ždímání by se měl systém obrátit naruby a státní pracovníci by se skutečně měli stát služebníky národa. Jsou to především oni, kdo se bohatou měrou zasloužili o zbídačení národa. Místo, aby hnali k tvrdé zodpovědnosti zkorumpované nadřízené, tak se s nimi spaktovali a za úplatky zavírali obě oči.  Místo ždímání poplatníků by se mělo zvážit, jestli by nebylo vhodnější nechat globalizovat národy, kteří si to mohou dovolit, a my se raději spolehli na svoje síly, na svůj um a fištrón. Tak jak to doporučoval současný pan president.
Nemusíme vyvážet za hranice naší země, když bohužel nejsme konkurence schopní. Je ale na palici zavírat naše cukrovary, naše konzervárny, naše textilky, naše sklárny a dovážet tyto věci se zahraničí a zadlužovat tím naše děti. To navíc rozšiřuje současnou nezaměstnanost. Najít řešení byl a je prvořadý úkol politiků - místo ždímání národa a žití vysoko nad národem.  Národ by měl konečně vykořenit plevel mezi námi. Nikdo to však za nás neudělá. To můžeme jen my sami. Jak říkával soudruh Žižka: „Vzhůru do demokratických zbrojnic.“
Vůbec nezaměstnanost je jev, který je jenom uměle udržovaný. Před čtyřiceti lety se diskutovalo, že k tomu musí dojít, protože technologie, komputerizace a automatizace vyřadí naprostou většinu lidu z pracovních procesů.  (Tenkrát vůbec nebyl ani ve snu brán v úvahu asijský fenomén, kdy tyto státy dodávají snad už tři čtvrtiny zboží vyspělým státům, které velice rychle upadají do nevyspělosti a zadlužení.)  Všechny kapitalistické státy však narážejí na hráz, která jim brání se připravit na tuto vlnu tsunami, kdy všeho bude dost a málo práce pro lidstvo.  Tou hrází je nenasytnost, čistá sobeckost všech korytářů a jejich předvoje - Světové banky.
Jestliže není dost práce, musí se rovnoměrněji rozdělit. Velmi dávno se mluvilo o tom, že jediná možnost je zkrátit pracovní týden tak, aby odpovídal pracovní síle toho kterého národa – bez krácení koupěschopnosti každého jednotlivce. Ovšem zde je problém. Všichni ti vedoucí průmyslu - jako Waltmartři  a bankovnictví, musí především snížit očekávané profity.  Manažer Disneylandu nesmí brát víc profitu, než bere celý ten ohromný park. ČEZ nesmí ždímat národ, aby několik příležitostných šajstrů – manažerů bralo a žralo královsky nezasloužené platy. Není možné donekonečna zvyšovat profity investorů bez ohledu na možnosti všeho lidstva. Je určitá hranice únosnosti, a ne že ne.
Inflační rejdy mocipánů jenom oddalují konečný krach systému. Oni ti povedení kapitáni průmyslu by si snad i dali říci, ale státní daňový systém by se zhroutil. Oni totiž všichni ti „superlídři“ zapomněli po čtyřicet let postupně se připravit na eventualitu komputerizace a automatizace. Měli pouze jedinou věc před očima – a to tučné, rychlé, nezasloužené zisky. A tak je v zájmu těchto skupin „jet ve zlatém kočáru močálem černým kolem bílých skal“. Překvapivě i odbory na celém světě k problému mlčí, předáci bohatě placení z fondů státních a členské základny – zaměstnaných i nezaměstnaných. Ono je totiž dobré bydlo být placeným odborářem se všemi šperky, co k tomu náleží, než být nezaměstnaný se slabou podporou.  A tak radši mlčí.  Ticho!  Pst.   Nedělejte vlny. Téměř všechny úspěchy pracujících a Unií byli vydobyté generací před námi. Je to hloupě malá kontribuce současných Unií. Mladí, skuteční vlastenci by měli vyházet zkostnatělé dědky, spící desetiletí na vavřínech svých otců.
Města, která jsou stavěná ve stejném stylu tisíce let, měla své opodstatnění do nedávné doby. Dnes jsou beznadějně zastaralá, neúčinný moloch živící se na neefektivnosti systému.  Konkrétně automobilový průmysl se stal modlou a „šíleným slonem“ na bedrech národa.
Využívání energie a vyhřívání je sto let „za opicemi,“ protože byli „důležitější“ věci na pořadu – jako dvě světové války, neustálé hašteření národů, závist sousedů, neskutečně hloupé vedení vedoucích „voditelů“ a mnoho jiného. „Voditelé“ neměli na takové „hlouposti“ čas, a navíc oleje bylo dost a  byl levnější než voda.  Naši otcové vypustili do vzduchu tolik plynu, že dnes by dvacet let mohli vyhřívat snad třetinu světa, aniž bychom museli platit haléře.  My sami doslova vypatláme tolik energie, že naše děti a jejich děti by měly energii na dalších čtyřicet let dopředu. Bez nadsázky se dá říci, že jsme plenitelé budoucnosti našich dětí.  Ovšem my jsme na sebe milosrdní a nazýváme to pokrokem. Nejlépe uděláme pro naše potomky, když přestaneme vyvážet nerostné a „rostné“ bohatství našich dětí a necháme jim to v zemi.
Tím vším chce pisatel pouze říci, že je možné - i nemožné - vymanit se z dluhů, okamžitě vytvořit státní rozpočet, který by použil pouze vybrané peníze a ne peníze našich dětí. Žádný deficit. Zavést slušný život pro většinu, vědět, že stát je tu proto, aby sloužil všem a ne aby všichni sloužili státnímu aparátu. Že určité sociální sítě jsou skutečně schopné zabránit, aby kterýkoliv člen státu dopadl na dno mizérie a stát je zde, aby chránil zájmy svých členů a ne, aby členové státu donekonečna podpírali státní aparát.

James Macek (přišlo e-mailem)