10. září 2011

Chvilka zamyšlení

Před dvěma dny jsem se dozvěděl o pádu letadla u letiště v Jaroslavli a následně o smrti třech českých hokejistů, kteří v tomto letadle byli. Tato zpráva mě zastihla v obchodě. Do té doby jsem žil v tiché nevědomosti. Sport nesleduji, a tedy jména třech hokejistů mi příliš neříkala. První věcí, kterou jsem si řekl, bylo, že se jedná o tragédii pro český národ. Nikoliv kvůli smrti vynikajících hokejistů, ale kvůli smrti Čechů. Abych byl upřímný, stejně vnímám, zemře-li kdekoliv český turista, český voják sloužící na misi v Afghánistánu, policista, hasič, zdravotník, který najde konec své cesty při plnění svých povinností. To samé platí i pro horníky, elektrikáře a všechny další profese. Snažím se říci, že dle mého je každá smrt jednotlivce vnímána z mé strany jako tragédie pro tuto zemi, jednalo-li se o člověka poctivého, pracovitého, který měl doma ženu, děti, vnoučata či rodiče, a svojí prácí se přičinil k pozvednutí této země. Bez ohledu, jak byl znám.
Druhý den ráno, když jsem otevřel noviny, překvapilo mě, jakou hysterii tato zpráva probudila v České republice. Svíčky, květiny, věnce v různých koutech země. Je to hezké, že se s těmito mladými muži loučí celá Česká republika a částečně mě zaplavuje národní hrdost. Proč částečně? Protože se nedokážu v takovémto případě radovat z národní svornosti. Další titulek v těch samých novinách byl o srážce nákladního auta s osobním, kde našli smrt čtyři lidé. Po těchto lidech, kteří z mého pohledu nebyli v ničem jiní či méněcenní než zmiňovaní hokejisté, neštěkl ani pes. Jen malý titulek uprostřed novin. Jejich rodiny, které neprožívají o nic menší bolest než rodiny hokejistů se s nimi tiše rozloučí a život půjde dál? Kde je podpora národa v tomto případě? Kde je národní svornost, když zemře policista, voják, horník nebo dělník při plnění svých povinností? Opět se sejdou jen jeho známí, kamarádi, kolegové a rodina, kteří v tichosti uctí jejich památku. Snažím se jen říct, že z novinového článku mám trošku pocit, že senzacechtiví novináři se na tragédii hokejistů opět snaží vytřískat vše a podporují tuto hysterii. Živí se jak mrchožrouti na lidském trápení.
Na rozdíl od falešných fanoušků, kteří jsou hrdí na své hokejisty, zdobí se symbolikou tohoto státu, když reprezentační tým vstoupá vzhůru, a zároveň jej zatracuje, spílá mu a nadává v momentě, kdy prohrává, můj dík a tichá vzpomínka není zaujatá jejich úspěchy či neúspěchy. Chtěl bych tímto poděkovat za jejich práci, kterou pro tento stát vykonali v národních barvách, a že šli cestou, která byla trnitá, aby dokázali, že český stát, malá zemička uvnitř veliké Evropy, dokáže být stejně schopná jako superstáty celého světa. Hřeje u srdce, že pár kluků s bruslemi v národním dresu dokáže reprezentovat náš stát lépe než školení politici v drahých oblecích, kteří myslí jen na sebe.

Lumír