26. září 2011

Čínské otroctví

V naší zemi se čím dál více množí různé zahraniční společnosti a podniky. Ty, které jsou skutečně české, jsou dnes již jen výjimkou. Jednou takovou zahraniční společností je i jedna nejmenovaná čínská fabrika na severu Čech. Poměry v tomto podniku jsou více než hrozné. V některých ohledech je asi i ve vězení lepší zacházení.
Tato fabrika původně přišla s příslibem, že v místních vesnicích zajistí lidem práci. Nakonec je tam však větší část zaměstnanců z Číny než z místa, kde tato firma stojí. Nějaké procento místních tam však pracuje či pracovalo a všichni vypovídají jednotně o šílených podmínkách této společnosti, která se zde usídlila především proto, aby na svých výrobcích měla uvedeno, že jsou z EU a ne z Číny. Přeci jen se to pak lépe vyváží, ne?
Čínští zaměstnavatelé ani netuší, co znamenají pojmy jako práva zaměstnanců či povinnosti zaměstnavatele. Proč by něco takového vůbec měli znát? Proč se seznamovat s našimi zákony? Vždyť šéf této společnosti ani neumí česky a stačí mu jeho překladatel. Vzhledem k tomu, že zde podniká, tak by měl mít asi český živnostenský list. Takže nedokážu pochopit, jak může někdo dostat v ČR živnosťák, když ani neumí česky. Ale co nemohu už vůbec pochopit, jsou otrokářské praktiky vůči zaměstnancům, které mi shodně popisovalo více lidí, kteří tam pracovali. Lidé se u práce nesmí vůbec bavit a už vůbec se nesmějí smát. Ne že by se bavili a nepracovali, to by bylo ještě pochopitelné, kdyby kvůli diskuzím zanedbávali práci. Ale ani když u toho poctivě pracují, není jim to promíjeno, naopak.
Smích ani žádná komunikace není povolena, a když toto porušíte, přijde k vám nadřízený a zapíše si vás. Když se vám pak nahromadí více takových „poznámek“, je vám strženo 500 Kč z už tak bídné výplaty. Pokud zaměstnanec potřebuje na záchod, je mu měřen čas, aby tam náhodou nebyl o pár vteřin déle, než je nutné.
Vlastní jídlo a pití ke svačině je přísně zakázáno. Do práce si nesmíte nic svého vzít, musíte totiž povinně jíst jejich obědy anebo být o hladu. Když tam vařila čínská kuchařka, byla prý každý den jen čínská jídla, jako různé nudle a rýže. Po nástupu české kuchařky se Číňané „přemohli“ a svolili dvě česká jídla v týdnu. No, ani ve vězení většinou nemáte povinnost jíst jen oběd z jídelny, ale máte alespoň možnost si koupit něco vlastního, když máte peníze. Zde jsou tedy jen čínské obědy anebo dieta. Nechápu, jak si toto může zaměstnavatel vůbec dovolit a proč mu je toto jednání dovoleno státem. O tom, kam to tedy spěje s našimi pracovními poměry, si může tedy každý udělat obrázek sám. Skutečně to totiž působí tak, že ze zaměstnanců jsou zde již jen otroci.

Lucie Šlégrová