20. prosince 2011

K úmrtí Václava Havla

Ohlasy na úmrtí prvního polistopadového prezidenta Václava Havla jsou různé. Jedni si myslí, že odešel jeden z největších Čechů, druzí zase říkají, že zemřel největší škůdce českého národa. I do naší emailové schránky přicházejí příspěvky, které se velmi různí. Vybrali jsme proto dva z nich, které zveřejňujeme. První čtenář se domnívá, že zemřel člověk, kterému za mnohé vděčíme. Druhý čtenář má názor opačný.

V. Havel

Jako zasáhla tato zpráva nás, občany tohoto státu, stejně tak zasáhl smutek i Evropu a celý svět. Nechci v tomto kratičkém komentáři popisovat jeho život, nechci v tomto komentáři popisovat jeho úspěchy a neúspěchy. Některé mé politické názory se s tímto velikým mužem míjejí, ale jednu věc máme společnou. Lásku k vlasti a hrdost v srdci. Umřel člověk, kterému určitě vděčíme za hodně. Zemřel státník, který v současné době v naší zemi nemá obdoby. Ať si každý říká, co chce, vděčíme vám, pane Havle, za mnohé a děkujeme.
Je čas pozvednout hrdě svojí hlavu. Svůj boj nesmíme vzdát, stejně jako ho nevzdal i on v době minulého režimu. I přestože naše slova současní vládci nechtějí slyšet a trestají nás za ně, nesmíme mlčet. Musíme také bojovat. Pravda nad lží zvítězí.

L.

Máme důvod k truchlení?

Od předvčerejšího dne jsou média zahlceny jedním hlavním tématem – Václav Havel. Když poslouchám a čtu všechny ty zprávy o tom jak tisíce lidí truchlí a jaká je to obrovská ztráta pro náš stát, musím se neustále ptát, proč ti lidé drží smutek a o co jsme to přišli? Myslím si totiž, že o nic. Naopak, tento člověk našemu (a nejen našemu) státu pouze škodil. Už za dob komunismu na tom byl lépe než ostatní a skuteční političtí vězni té doby, kteří v kriminálech opravdu trpěli. V jeho případě je všeobecně známo, že se tam neměl nijak špatně.
Jeho další pokračování už pak lze jen těžko komentovat slušnými slovy. Hned začátek své prezidentské kariéry nastartoval projevy plnými lží. A to přeci musí vidět i hlupák. Jeho plané sliby třeba už jen o tom, že jeho zvolení bude jen na jedno období, což poté nedodržel. A mnoho dalších ještě závažnějších lží. Vrcholem jeho zrůdného jednání pak byla podpora bombardování Jugoslávie a korunu tomu nasadil, když toto vraždění nazval humanitárním. Takže by si všichni ti „truchliči“, měli položit stejnou otázku, máme proč truchlit? Nebo bychom tento fakt měli přijmout plni optimismu? Já jsem pro druhou možnost. Na místě je totiž přeci reakce, dle vykonaných (zlo)činů.

K. M.