23. září 2011

Konec výuky v Čechách

Každý, kdo má doma školáka, určitě si pamatuje na první kroky k vlastivědnému vzdělání. O víkendu jsem vysvětloval s ženou své dceři pojem demokracie, co je to vláda a k čemu jsou ministři. Prvotní snaha byla dát dceři co nejucelenější a co nejsnáze pochopitelný výklad této problematiky. Bohužel z vážně míněné rozpravy se diskuze zvrhla ve frašku, při které jsme se hodně nasmáli. Přeci jen osnovy a učebnice jsou trošku mimo skutečné dění.
Po přečtení první stránky této učebnice, kde bylo velmi krásně a jednoduše vysvětleno, jak máme všichni stejná práva, že jsme si všichni rovní a tato země je založená na demokratickém režimu, tedy rovnosti a bratrství, neubránil jsem se poznámkám, které dceru s ženou bavili rozhodně více než stěžejní, ale nudně vyložená látka učebnice. Jsem zastáncem pravdy, nikoliv hloupých lží a výmluv, které ve finále stejně končí v bezedné propasti stále se opakujících lží a tvoření lží o lžích. Ať je pravda sebebolestivější, jedno je u ní stoprocentní. Je to pravda. Bohužel v posledních měsících a letech se slovo pravda opět zkomolilo na lež. Po otočení na další stránku, jsem se neubránil opět dalším poznámkám, které jako ty předchozí končily výbuchem smíchu. Přeci jen učit dnešní děti, že prezidentem republiky je Václav Havel, je trošku už mimo mísu. Musel jsem uznat, že máme za prezidenta opravdu štramáka. Kdo si pamatuje bývalého prezidenta, když nastoupil do úřadu v devadesátých letech, musí uznat, že za těch 20 let se trošku jeho vizáž změnila. Čemu se divit, i prezidenti či exprezidenti stárnou. Na otázku, proč je v učebnici něco jiného než pravda, odpověď byla jako běžné zaklínadlo vládních činitelů. To víš, nejsou peníze, tak se učí podle učebnic, které jsou více jak 10 let staré. A ruku na srdce, tisknout pokaždé nové učebnice, co se zde změní vláda a ministři, myslím si, že i distributor by nestíhal být aktuální, natož redaktoři a tiskárny. No na druhou stranu, buďme rádi za tyto staré učebnice, děti v Africe se učí ještě z kamenných destiček.
Tedy závěrem, s naší pomocí dcera pochopila, co znamená demokracie, proč máme prezidenta a k čemu je či by měla být vláda, stejně tak i se naučila, jaká odpověď uspokojí paní učitelku a co v učebnici není pravda. A pevně doufám, že i dcera pochopila, na co hrdá má být, a na co nikoliv. Prezidenti se mění, vláda a ministři se mění, ale naše vlajka a náš znak s hymnou, to jsou opravdové symboly naší země. Buďme hrdí na své předky, kteří pro nás vykonali víc než celé současné uskupení šašků, které zajímá jen jejich koryto.

Lumír