11. ledna 2012

Lucie Šlégrová: Mazel si hrál na telepata

Jako bomba včera přiletěla zpráva o skončení Mazlovi „slavné“ kariéry, jakožto „uznávaného znalce“ na extremismus. Mazel uvádí, že o tomto rozhodnutí přemýšlel již déle, ale definitivně se rozhodl díky námitce podjatosti, kterou jsme směřovali okresnímu mosteckému soudu. Záhadně však komentoval jen jeden jediný bod z celé námitky podjatosti a to ten, týkající se jeho možného Židovského původu. Přitom se tomuto bodu nemůže tolik divit. Když pomineme celý den probírané příjmení, jsou tu i jiná fakta. A to zejména jeho hledání antisemitismu zcela všude, i tam kde není. To logicky působí dojmem, že je na toto téma asi z nějakého důvodu velmi upjatý a vztahovačný.
Jasným důkazem jeho přehánění v tomto směru pro mne byla jeho řeč před mosteckým soudem v říjnu 2011, kde šlo právě o můj projev z listopadu 2010. V tomto případě jsem obviněna za vyslovení dvou slov a to za slova národní a socialismus. Když vynechám, že se pan Mazel u soudu vyjádřil tak, že tyto slova vlastně ani závadná nejsou. Že v případě kdy je vyslovuje např. Jiří Paroubek, který si založil i politickou stranu s tímto názvem, tak se naprosto nic neděje, protože to není porušení zákona. Avšak když tato slova vyslovím já, tak je to trestný čin. Toto tedy k rovnosti před zákonem, v podobě pana „znalce“. Ale jinak to bylo téměř vše, co k tomuto předmětu mého obvinění řekl. Místo toho prakticky celou dobu výpovědi věnoval jeho subjektivnímu rozboru pojmu „vyvolení“. Až jsem skoro nabyla dojmu, že v té lavici obžalovaných nesedím za slovní spojení národní socialismus, ale jen za jedno slovo: „vyvolení“.

Přikládám citaci z mého projevu, na které tento „znalec“ u soudu stavěl:

„V tento symbolický den a na tomto symbolickém místě bych tedy ráda něco vzkázala všem těm „vyvolencům“. Můžete se nás snažit umlčet, používat všemožné represe, ale nikdy, nikdy nás nezastavíte v naší cestě za svobodou.“

V tomto tedy pan Mazel dokázal nějakým zázračným způsobem najít prvky antisemitismu. Absolutně nechápu, jak k tomuto dospěl a nejspíše to bude právě nějakým jeho subjektivním pocitem, což však jasně vylučuje jeho nezaujatost. Pokud se jasně vyjadřuji o lidech, kteří sedí v parlamentu a myslí si, že jsou „vyvolení“ a „nedotknutelní“, nemůže tam snad nikdo objektivní najít ani náznak antisemitismu. Pouze můj názor na ty nahoře, kteří si myslí, že s námi budou moci neustále zametat, jako kdyby na to měli nějaké výsadní právo či k tomu byli předurčeni (vyvoleni). Ve chvíli kdy v tom někdo hledá něco jiného, je to skutečně jen jeho osobní pocit a nemůže ho předkládat jako pevný fakt. Myslím si, že asi sama nejlépe vím, co jsem měla na mysli. Nebo si pan Mazel hraje na telepata, který lépe posoudí, co si kdo myslí? Každopádně tato jeho zaujatost se může stát dosti zásadní. Pokud totiž hledá něco, tam kde to není, může to svědčit i o paranoie. Pod každým pojmem či náhodně podobným náznakem hledat útok na Židy, je jistě jasným znakem vztahovačnosti a paranoii.
Co ale svědčí o jeho charakteru, je to, že se skutečně vyjádřil jen k tomuto jedinému bodu. Ty ostatní raději nekomentoval a pouze se snažil zasadit se do role jakési oběti zlých a nesnášenlivých „neonacistů“. Už se raději nevyjadřoval ke své ekonomické závislosti na jediném zadavateli a už vůbec se nezmínil o astronomických částkách, které za své pseudoposudky dostává.
Média by to možná ani nezajímalo, potřebují živit dojem zlých „neonacistů“. Co je však pozoruhodné? Námitka podjatosti byla zveřejněna cca před dvěma měsíci a celou dobu absolutně nikoho nezajímala. Až ve chvíli, kdy Mazel končí se svou činností, tak se všichni začali tvářit zcela šokovaně.

Lucie Šlégrová