24. března 2009

Gypsy radical se představuje

Cikánská neformální skupina Gypsy Radical, známá také pod názvem Janovský výběr, začala šmírovat a udávat účastníky shromáždění nacionalistů, kteří se nehodlají smířit se současným stavem v naší zemi a poukazují na narůstající pozitivní diskriminaci a neustálé zvýhodňování určitých skupin občanů naší země, kteří znají pouze svá práva, ale povinnosti jsou pro ně naprosto neznámým pojmem. Toto seskupení se již několikrát ukázalo i na akcích Dělnické strany.

Vůdčími postavičkami této udavačské skupiny jsou známí cikánští aktivisté. Jde především o samozvaného cikánského vůdce Radka Grunzu, teplákovou baronku Jitku von Koky z Janova, či Ivana Veselého, proslulého svými výroky o řešení zajištění nadpráv cikánů s kalašnikovem v ruce.

Drtivá většina těchto tzv. aktivistů je v místech svého bydliště známá tím, že od doby sametového podvodu nikde nepracují a žijí pouze ze sociálních dávek, přídavků na děti, případně z peněz, které na činnost jejich různých sdružení inkasují ze státní pokladny. Z vyúčtování těchto všelijakých cikánských spolků lze vyčíst, že peníze, které od státu na svoji činnost obdržely, a které měly být použity údajně na pomoc obětem údajné rasové diskriminace a na pomoc se začleněním této takzvaně utiskované menšiny do společnosti, byly placeny například alkoholické nápoje na cikánských mecheche a další "potřebné" věci. Tímto způsobem použilo peníze třeba cikánské sdružení Novum v Chomutově.

Tyto skupinky nemakačenků nyní hodlají poukazovat na to, že se v naší zemi objevila politická síla, která nehodlá nečinně přihlížet jejich neustálému dojení státní kasy. Rozhodli se přejít do útoku a předkládají veřejnosti smyšlené údaje o tom, kolik peněz stojí daňové poplatníky konání našich demonstrací a setkání se slušnými občany. O skutečnostech, dokazujících kolik peněz již bylo nesmyslně vyhozeno na řešení problémů s nepřizpůsobivými osobami, a ukazujících kolik financí již bylo z našich daní vynaloženo na činnost těchto všelijakých sdružení a spolků z peněz nás všech, již raději takticky mlčí.

Kdyby nebylo parazitujícího chování určitých skupin obyvatelstva, nebylo by nutné pořádat shromáždění a demonstrace, které na tyto skutečnosti upozorňují. Věřím tomu, že přijde jednou den, kdy nebude nutné tato veřejná setkání na obranu slušné společnosti pořádat. Dělnická strana pro toto udělá opravdu maximum.

Petr Kotáb

17. března 2009

Výzva ředitelce školy v Mostě: Omluvte se, nebo odstupte!

Občanské sdružení Dělnická mládež je pobouřeno chováním ředitelky Střední školy gastronomie a služeb v Mostě Hany Praženicové, která hrubým způsobem porušila zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 ve znění pozdějších předpisů). Praženicová se svými výroky pro média na adresu podřízeného zaměstnance, učitele Vladana Reňáka, dopustila protiprávního jednání zahrnující podněcování, navádění a vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.

Zmíněný zákon mj. zakazuje přímou i nepřímou diskriminaci zaměstnanců z důvodu politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, atd.

Ředitelka Praženicová pro zpravodajský portál iDNES (16.3.09) uvedla, že je šokovaná „zviditelněním“ pana Reňáka (v souvislosti s jeho aktivitami v Litvínově s Dělnickou stranou) a současně mu pohrozila, že „pokud chce učit“, nemůže to směšovat s politickou kariérou. V naší zemi přitom neexistuje zákon, který by učitelům zakazoval politickou účast nebo angažovanost či veřejnou sympatii k politické straně.

Za ještě skandálnější považujeme výrok paní ředitelky pro tištěné vydání Lidových novin (17.3.09), že kvůli učiteli Reňákovi se kazí jméno a pověst školy a kantor by „s touto činností“ (kterou Praženicová dále nespecifikovala) neměl být spojován.

Ředitelka navíc svým neoprávněným předjímáním názoru rodičů rozdmýchává národnostní a rasovou nesnášenlivost na své škole, když pro iDNES (16.3.09) konstatovala, citujeme: „Ve škole máme relativně dost romských a vietnamských žáků. Rodiče se na nás mohou obrátit s tím, že sem děti kvůli jeho politickému smýšlení nedají. O tom si s ním musím promluvit."

Dělnická mládež vyzvala ředitelku Hanu Praženicovou, aby se za své výroky jménem školy veřejně omluvila (prostřednictvím oficiálních internetových stránek školy a oznámení ČTK), a to nejpozději do pátku 20. března 2009. Pokud tak neučiní, měla by okamžitě ze své funkce odstoupit. V případě ignorace naší výzvy jsme připraveni postupovat prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a v tomto duchu podat i návrh ke zřizovateli školy na její okamžité odvolání. Nevylučujeme ani protestní akce před budovou školy.

Martin Zbela
přípravný výbor DM

Zdroj: Dělnická mládež

12. března 2009

Máme práva i my slušní a pracovití, pane Kocábe?

Ti z nás, kdo si mysleli, že odchod Džamily Stehlíkové ukončí období populistické politiky preferování neslušných před slušnými, nezaměstnaných před zaměstnanými, líných před pracovitými, hloupých před chytrými či menšin před většinou, zažívají krutý šok. Paní Stehlíková je sice pryč, byla však nahrazena stejným typem člověka. Člověka, který drastickým způsobem dává najevo, že práva mají pouze různí parazité, vyžírkové a netáhla. My ostatní, pro které je normální chodit do práce, ctít zákony a platit své závazky, jsme pro pana ministra Kocába jen chodící kasičky, ze kterých je kdykoliv možné beztrestně vytřepat peníze pro takzvaně sociálně potřebné, ve skutečnosti pak ty, pro které práce je slovem doslova vulgárním. A co více, pan ministr se dokonce snaží nám vnutit ideu, že my pracující pitomci už nemáme ani nárok se svých práv domáhat, ba dokonce ani o nich otevřeně hovořil. Tak to tedy ne. Je třeba panu Kocábovi jasně sdělit, že tady mu pšenka nepokvete. A že pokud má různé vyžírky tak rád, jak nám neustále sděluje, že má pouze možnost živit je ze své kapsy.

Kdyby to bylo na mém rozhodnutí, Kocábovo ministerstvo (včetně různých pseudohumanistických vládních rad) bych bez milosti zrušil a jeho osazenstvo rozehnal se sdělením, ať chvíli zkusí nejen planě kafrat, ale také vytvářet skutečné hodnoty. Nejlépe v soukromém sektoru. Je totiž nad slunce jasnější, že daňový poplatník Ministerstvo pro práva příživníků a pro nadržování národnostním menšinám nepotřebuje. Toto ministerstvo totiž neřeší žádnou z agend prospěšných slušnému člověku. Naše rodina to, co nepotřebuje, co jí nepřináší žádný užitek či co dokonce nesmyslně požírá peníze, vyhazuje do popelnice. Proč by postup ve státní správě měl být stejný? Jen proto, že banda Greenhornů se zoufale snaží prosadit své směšné figurky do nejvyšších exekutivních rolí? Nebo snad proto, že různí kamarádíčci se zoufale vyhýbají rozumné práci a rádi vyžírají státní kasu na naprosto zbytečných úřadech?

Nepatřím k lidem, kteří myšlenku "postarej se sám o sebe" považují za absolutní, v žádném případě. Existují lidé, kteří díky nepřízni osudu naši pomoc prostě potřebují. A co více, i člověk zdravý se v životě může dostat do obtíží a je správné, že společnost má mechanismy, které jej zachrání od pádu na dno. Ale ani jedna z těchto skupin pana Kocába nezajímá. Když tedy pan Kocáb navštívil ghetto parazitů, neplatičů a jiných společnosti škodících existencí a když jej tak nesmírně zajímalo, v jakých podmínkách tito nepřizpůsobiví jedinci žijí, pak panu Kocábovi sdělím velice zajímavá fakta. V České republice žijí tisíce, možná desítky tisíc lidí s různým zdravotním handicapem, kteří by mohli zkvalitnit svůj život prostřednictvím různých kompenzačních pomůcek. Bohužel, kompenzační pomůcky si nemohou dovolit. Pane ministře, kolik z těchto lidí jste navštívil, za kolik z těchto lidí jste vedl mediální válku, kolikrát jste vykřikoval, že tito lidé mají svá práva? Odpověď všichni známe. Ačkoliv se mi nelíbí, jakým způsobem je hospodářská krize zveličována, je faktem, že se propouští. A propouští se často lidé, kteří v té či oné firmě poctivě a věrně pracovali desítky let. Teď jsou na dlažbě a neví, co s nimi bude, neví, zda v dohledné době najdou nějakou práci.  Máme my slušní vůbec nějaká práva, pane Kocábe? Nebo jsou práva z vašeho pohledu výsadou darebáků a příživníků?

Jsem, stejně jako většina pracujících lidí v této zemi znechucen. Mé znechucení dochází vrcholu v den, kdy obdržím výplatní pásku. Ano, pane ministře, stát, kterého jste nyní jeden z nejvyšších představitelů, mi bez skrupulí sebere půlku výdělku. Nikoho nezajímá, zda z toho zbytku, který mi tedy milostivě ponecháte, zaplatím nájem, zda z toho zaplatím jídlo, zda z toho zaplatím elektřinu, vodu, plyn či třeba topení. A už vůbec nikoho nezajímá, zda budu mít dost na to, abych si poplatil své půjčky, které jsem si jako svéprávný občan nabral. Když mi peníze nezbudou, tak prostě a jednoduše přijde exekutor a provede se mnou závěrečné zúčtování. Bez milosti, bez lítosti, a především bez přítomnosti salonních kecalů typu Kocába či Stehlíkové, kteří se pokouší lidu udílet hraběcí rady. Ovšem skutek utekl, jak se ukázalo při nabídce panu Kocábovi, aby si bydlení mezi neplatiči vyzkoušel. Tak se ptám - když situace nás, pracujících, nikoho nezajímá, proč se tedy dělá takový tyátr s lidmi, kteří na této společnosti jen parazitují. Ano, staré heslo znějící - kdo nepracuje, ať nejí - je heslo, které bychom měli opět vrátit do života. A doplním - kdo neplatí své závazky, ať pozná následky ve formě živoření či exekutora.

Víte, já vlastně žádné problémy nemám. Ale existují lidé, zejména rodiny s dětmi, které, přestože se jedná o lidi poctivé, slušné a pracovité, živoří. Měsíc co měsíc mají jediné přání - vyjít s penězi. Měsíc co měsíc nad nimi visí Damoklův meč v podobě možné exekuce. Po těchto lidech neštěkne ani pes, natož aby se jimi nějaký ten Kocáb zabýval a snažil se pomoci. Takzvaní ochránci lidských práv mají jiné starosti. Musí zaopatřovat ty spoluobčany, kteří místo práce raději provozují gaučink, kteří si pro sociální podpory často jezdí vlastním vozem, a kteří tyto sociální podpory prolijí hrdlem či propasírují automatem. Přitom pomoc slušným pracujícím lidem je tak snadná - parazitům peníze vzít a pracujícím je ponechat (snížit daně, logicky). A na řeči o tom, že i dlužník a parazit má svá práva, odpovím jediné. Práva má mít slušný, pracující a poctivý člověk. Práva příživníka mohou být respektována jen a pouze tehdy, nejsou-li v rozporu s právy a zájmy slušných. Víte, stále nechápu, oč panu ministrovi vlastně jde. Pokud byl jeho cíl zviditelnit se před celým národem, pak se mu to patrně povedlo. Možná jde také o kuriózní sázku s odcházející kolegyní Stehlíkovou o tom, komu se podaří slušné lidi více naštvat a naprudit. Zde pana Kocába asi zklamu, zatím je boj vyrovnaný, ale pan Kocáb jistě neřekl poslední slovo. Každopádně je realitou, že trpělivost a tolerance slušných lidí již pomalu přetéká pověstný pohár a nedobrá ekonomická situace rozhodně tomuto stavu napomáhá.

Občané již mají dost toho, že pracovat znamená mít povinnosti, zatímco vyžírat znamená mít práva. Z tohoto důvodu je nutné zbavit se v politice všemožných Kocábů, Stehlíkových, Uhlů a jiných pseudohumanistů a řešit problém tak, aby to bylo výhodné pro ty, kteří společnosti prospívají, a nevýhodné pro ty, kdo na společnosti parazitují. A klidně i politicky nekorektně, protože politicky korektní téměř vždy znamená nevýhodné pro slušné občany. Lidská práva řešit chci, ale tato práva řeší již naše zákony. Netřeba salonních kecalů. A pak - kromě práv je také nutné řešit povinnosti. Tedy - pane Kocábe - přestaňte škodit této zemi, přestaňte naše peníze rozdávat příživníkům, přestaňte hájit práva neslušných na úkor slušných. Odejděte. A jestli chcete alespoň trochu pomoci lidským právům (tentokráte právům pro všechny), pak přesvědčte pana premiéra Topolánka, aby za vás již nehledal náhradu. Vaše ministerstvo nepotřebujeme...

E.M.