25. září 2011

Padla facka od Kalouska

Všichni určitě už zaznamenali, co média posledních pár dní propírají - ministr financí zfackoval mladého muže. Někdo tomu tleská, někdo to odsuzuje. Z mého pohledu - ať to bylo oprávněné, či nikoliv - by si politik tohle neměl dovolit. A už vůbec ne na někom, kdo kritizuje jeho styl vládnutí této zemi. Je jasné, že pan ministr neunesl, že mu někdo do očí řekl to, co si jeho straničtí kolegové, jeho přátelé, ale pravděpodobně ani jeho rodina nedovolí. Oponovat velkému šéfovi, který rozhoduje, kdo bude pít víno a kdo bude pít vodu z louže. On totiž, mezi námi, by pan Kalousek místo potlesku svých stranických kolegů za jeho siláctví, měl dostat do své stranické knížečky poznámečku, že se podílí na genocidě českého národa svými "reformami" a rozhodnutími, které nutí obyčejné lidi leckdy sahat až za dno svých možností.
Z pohledu lidského, byl-li ministr Kalousek označen jakýmkoliv vulgarismem, měl právo na obranu. V civilizovaném státě navíc jako představitel tohoto směšného zřízení, které je svázáno nesmyslnými zákony, paragrafy a podobným papírovým šílenstvím, jakým naše země je, měl využít své právo a požádat policii ČR, s níž je díky incidentům na Šluknovsku nyní velký kamarád, o prošetření slovního napadení a trvat na potrestání mladíka a případně i trvat na omluvě. Takříkajíc vzít právo do svých rukou je absolutně neomluvitelné a z pohledu vládnoucí špičky zcela limitující v jakémkoliv pokračování v kariéře ve vyšších politických kruzích. Bohužel toto se u nás nenosí. Čest a hrdost jsou jen pojmy ze slovníků spisovné češtiny, kterou každý z politiků této země má někde hluboko v knihovničce způli sežranou myšmi. Co mě upřímně na této kauze irituje?
To, jak je pan Kalousek pyšný na to, co udělal. Jak se chlubí svým počinem a má ještě pocit, že naopak tímto zostuzením mladého muže převychová. Bohužel pan ministr je krásný příklad politiky, kterou vykonává. Čím vyšší koruna stromu, v níž sedí, tím má větší pocit nedotknutelnosti, když hází na kolemjdoucí z výšky zelené hrušky.
Věřím, že mluvím za většinu národa - jednou z toho stromu slezete a pak se budete divit, když si každý, koho jste naštval, bouchne do Vás!

Milý Kalousku,
facku jsi si dovolil dát,
pak do kočáru nasednout,
a nahlas se smát.

Všichni ti tleskají,
a tvoji mužnost chválí,
smíchy se zalykají,
až po zemi se válí.

Udeřil jsi jednoho,
kterého tato zem jest,
na slova nech toho,
zatnul jsi ještě pěst.

Pliveš do tváře národa,
kapsy penězi si plníš,
tvrdíš země toto obroda,
hloupě jenom žvaníš.

Velikášství a domýšlivost
zatemnila ti mysl,
tvé setrvání v úřadu,
nemá žádný smysl.

Jak jezdec splašeného koně,
v sedle se ještě držíš,
je nás už hodně,
počkej, až se pustíš.

Lumír