19. ledna 2012

Paradoxně absurdní společnost tohoto za vlasy přitaženého zřízení

Denně čtu v novinách články o kauzách, kde se vytuneloval další státní fond. Kdy bylo komusi ublíženo a nehrozí mu za to žádný trest. Kdy se někdo bránil napadení a jde bručet. Tato společnost je plná rasistů a fašistů, kteří by nejraději opět zavedli legální eutanázii z rozhodnutí zákona a podobně, křičí na mě denně média. K pobavení přidávají, že potopená loď je jen a jen chybou kapitána, který určitě bral drogy, a jeho obhajobě o špatných mapách a běžné praxi vlivné obchodní společnosti nikdo nevěnuje pozornost. Stejně tak čtu, jak kdosi skoro až bezejmenný si dovolí jen ukázat prstem a říct, že to, co činí, mu ubližuje a hned přes prst dostane, aby si příště pamatoval, že sádra není odměna, ale trest, že nesklopil zrak k zemi a neprohlížel si jak má uchozené a sešmajdané boty, protože na nové už prostě nemá. Taktéž denně slýchám, jak lidské zdraví asociála je cennější než životy pracující rodiny, je-li takovýto asociál načapán s jejich majetkem v kapsách. Nepřekvapuje mě, že jediná obrana, která v této zemi je tolerována, je pohoštění a dobrovolné odevzdání posledních peněz takovémuto grázlovi. Výsměch vysokých politiků, kteří ve svých vypasených tvářičkách mají vepsáno: jen plaťte, vy chásko, ať se máme dobře, už je běžný jako šepot v kostele.
Český člověk se ohýbá stále víc, až se za chvilku budou rodit děti s hrbem, které budou znát nebe a slunce jen z obrázků a knížek. Je asi hloupé ptát se, kam toto musí zajít, aby se konečně tento národ probral. Někdy si i říkám, že všem těm lidem to příkoří přeji. Každý kritizuje, co je špatné, jak nám politici lžou, jak nás cikáni okrádají. Vždy se však mezi těmito kritiky najdou tací, a není jich málo, kteří jedním dechem kritizují kosmopolitní život této společnosti, a druhým dechem hromadí nepotřebné krámy ve svých nákupních košících, aby toho měli víc než jejich soused, který zrovna teď je bez práce. Aby mu ukázali, že oni na to ještě mají. Solidarita a zdravý rozum v pravém slova smyslu zemřely společně s okamžikem, kdy český malý človíček dostal možnost myslet si, že je pán světa a vše mu leží u nohou. Kolik kritiků násilí ze strany cikánů je ochotno zastat se někoho slabšího, kdo zrovna cikánskému teroru čelí? Kdo udělá místo staršímu ve veřejném prostředku z těch, kteří před chvílí hořekovali, jak stát zvedá hranici odchodu do důchodu a my se ho již nedožijeme? Kdo z kritiků kosmopolitního života, založeného jen na materialismu, je ochoten si odpustit víkendové nákupy ve střediscích, kde prodávají jen samý šunt, který k životu nepotřebuje?
Toto jsou ty důležité odpovědi, které vedou k poznání, že obroda státu není možná, dokud si jeho obyvatelé neuvědomují, co má skutečnou hodnotu. A peníze to, přátelé, nejsou!!! Ti, co ovládají peníze, ovládají nás!!! Dokud půjdeme jak oslové za nimi s mrkví před rypáky, do té doby se budeme motat v kruhu a jen nadávat!!!

„Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst…“

Lumír