5. prosince 2011

Raději zašpiněný prachem a Čech, než v kvádru s anglofilními manýry

Již jsem o tomto problému jednou psal, a tak pro některé se budu opakovat. I tak si neodpustím opět zabořit vidle do tohoto smrdutého hnoje. Věřím, že většina z nás, bohužel, pracuje pro zaměstnavatele, přesněji pro společnost, jejíž kořeny jsou všude možně po světě, jen v České republice nemá ani vlásečnice. Bohužel není míněno tak, že bych raději si vybral život v bídě a žil jako někteří naši nepřizpůsobiví spoluobčané – tedy bez práce. Myšleno je, že bych raději pracoval ve staré české společnosti, která ví jaké má kořeny a ví co je jejím budoucím cílem.
Ani jedno z výše uvedeného u společností západních známo není. Jak zaměstnancům na nižších pozicích, tak i vedení, které samozřejmě tuto neznalost nepřizná. Jediná znalost všem známá jest zisk! Tento fakt, který se schovává za různé zlepšováky s přetřesem lepšího životního prostředí, lepšího přístupu k zaměstnancům a podobné jiné bláboly skrývají jen jediný cíl těchto západních společností - Z I S K !!! Kde kdo mi může oponovat, že přeci je od samého začátku lidstva zřejmé, že každá činnost je vedena za jedním jediným účelem. Zajištění si blahobytu a možnosti přežití dalších dnů. Avšak rád bych se zeptal obyčejných lidí, kterým jsou tyto články věnovány – máte pocit blahobytu? Máte pocit, že za vaší tvrdou práci dostáváte stejný podíl zisku jako společnosti, pro něž děláte?
Nikoliv však podle plánovaných 40 hodin fondu pracovní doby, které by dle zákoníku práce měly až na výjimky být stropem. Opět z mé zkušenosti mohu říct, že z výjimky se stalo železné pravidlo. Závod, do něhož, jsem před pár lety nastupoval, jel max. na dvě směny a víkendy byly pro všechny volné. V současné chvíli se praktikují v některých případech tři směny, případně přesčasy každý víkend. Dvanáctihodinové směny atd. Důvod – hádejte. Opět Z I S K!!! Jistěže na žádné poradě toto slovo neslyšíte.
„Musíme plnit zakázky, před námi jsou svátky, budou dovolené,“ a další žvásty, které však pro obyčejného člověka nic neznamenají. Musí do práce, i když by raději strávil už konečně jeden víkend s rodinou, anebo může zůstat doma a pomalu a jistě chcípnout hlady. Dostávám se však někam, kam jsem nechtěl. Opět nadávám na systém u piva. Hlavním cílem tohoto článku byla zmínka, zdali si každý z vás, kdo pracuje pro tyto nadnárodní společnosti, uvědomil, že se v našem světě objevil nový jazyk. Zprzněná hatmatilka, která vytlačuje stále více náš krásný, i když těžký jazyk. Zcela zřejmé, že české výrazy byly nahrazeny anglo-americkými žvásty. A nejhorší na tom je fakt, že ať člověk nechce, pomalu tuto zprzněnou češtinu začíná používat víc a víc a tak je tím ovlivňována i dnešní mládež. Stáváte někdy na autobusových nebo vlakových zastávkách? Máte také pocit, když zaslechnete rozhovor pubescentů, že mluví cizím jazykem? Někdy to až skoro zní, jako by chroptěli a funěli…jako by se opět lidstvo vracelo ke svým pravěkým opičím kořenům.
Napadá mě, zda se obyčejný Čech tomuto vnucovanému stylu přizpůsobil z důvodu, že MUSEL, či čirý pragmatismus nahradila naivní tupost a tedy CHTĚL. Z mé zkušenosti mohu říct, že čím vyšší pozice, tím větší krátkozrakost.
Kam se ukryly ty známé názvy pozic, které jsme ještě jako děti denně slýchali? Ukryly se pod špínu ze západu. O čem mluvím? Jak se dnes říká dělníkům, kteří dělají ve výrobě a bez nichž by košiláči s naškrobeným límečkem pošli? Manipulační technik, v lepším případě, v horším je to Operátor výroby.
Technik kvality už není kvalitář, ale Quality engineer, Quality administrator a budeme pokračovat – mistr z výroby už není mistrem ale Team leaderem, skladník už je Warehouse keeper, vývojář už je Improve engineer, lidi pracující na personálním jsou HR assistant and supporting apod. A šáhneme do vyšších kruhů – náměstek ředitele je Production manager, nebo dokonce samotný ředitel závodu je – Plant manager, případně plant leader a mnoho různých dalších zkomolenin.
Zní to okázale co? Přímo úžasně být Warehouse keeper. Ve skutečnosti se jedná o "obyčejného" skladníka, který celý den je v montérkách, tahá bedny s díly, přepočítává je, 100x za den si myje ruce od prachu, šmíru, oleje a jiných nečistot a každý měsíc má na výplatní pásce (neboli na payslipu) 11000,- CZK!!! Hlavně že v hospodě chudák může říct: „Já pánové nejsem obyčejný skladník. Jsem Warehouse keeper…“
A jak vypadá denní komunikace v takovémto podniku? Čeština przněná anglofilními slovy nikoliv v „takové míře“, jako je upozorňováno českými lingvisty. Ne ne…často to bývá 1:1, když opominu tzv. „Happy Friday“ jak jsem psal v článku před zhruba dvěma měsíci.
Také vás to tak hřeje u srdce? Mě to přímo pálí! Každý den v takovémto uskupení mám pocit, že jsem v Danteho Božské komedii. Místo hrdých Čechů, každý kdo to vnímá jako já, je obklopován lidmi, kteří věří, že toto je nový řád. Že tato ztráta národní identity jim pomůže v jejich blahobytu a co víc, dopomůže jim k novému národnímu smýšlení, které zruší naše hrdé češství a přikloní se k podlejzavému vlezdoprdelství každému, kdo nám před nosem zatřepe ušpiněným štůčkem bankovek. Všichni budeme zglobalizovaní a budeme si rovní. Ale prdlajs. Jeďte za hranice…. Uvidíte, jak na vás budou koukat, jen co promluvíte lámanou angličtinou nebo němčinou. Česky raději ani nemluvte, abyste nestrávili noc v cele. Všichni víme, jak jsme v cizině jako národ známí díky pár individuím z nepřizpůsobivých, či vládních špiček.
Možná si někdo zaťuká na čelo, zda nejdu z extrému do extrému. Jistě že jdu, protože to je jediná cesta jak zastavit tuto šílenou globalizaci, která nás denně stravuje jak oheň na inkvizitorské hranici! Každý, kdo je hrdý na název své funkce, která zní všelijak honosně, by si měl uvědomit, že v jazyce z něhož tento název vychází, je tato pozice úplně stejná jako v naší rodné řeči. A je-li někdo hrdý na to, že je operátorem výroby, a ne „jen“ dělníkem což jen se silným odporem by vypustil z úst, tak je pokrytec a hlavně blbec!
I pozice, která zní sebepodřadněji v našem jazyce, je prací! A každý, kdo není líný pracovat, a pracuje, aby uživil sebe, svojí rodinu a nebyl závislý na dávkách a milodarech státu, by měl mít obdiv a úctu druhých.
Opovrhuje-li někdo například profesí jako je uklizečka, měl by si sám položit otázku, zda on sám není náhodou takové prase, které by bez pomoci uklizečky shnilo ve své špíně a smradu.
Dotknul-li jsem se někoho osobně, jsem rád! Alespoň třeba každý z nesprávně hrdých lidí si uvědomí podstatu problémů a probudí se do dalšího dne s myšlenkou, že je na čase být opět se vším, co k tomu patří HRDÝM ČECHEM!

Lumír