14. ledna 2012

Šokující praktiky mostecké policie. Obhájkyně byla vyhozena od výslechu své klientky

Dosti jsem se podivovala, když mi přišel druhý dopis od policie, že se k nim mám opět dostavit, přestože měsíc před tím jsem tam již byla, a to kvůli mému údajně závažnému trestnému činu, kterým je držení vlajky DS dne 28. října 2010 v Praze. Dostavila jsem se tam znovu i přes to, že jsem při prvním výslechu dala na radu obhájkyně a odmítla jsem vypovídat.
Když jsme tam přišli, tak policisté bylo zpočátku milí a zkoušeli, jestli jsem si to nerozmyslela a nebudu nakonec vypovídat. Když jsem opět odmítla, bylo mi oznámeno, že mi musí odebrat otisky prstů, DNA a nafotit si mě. Dohodli jsme se s obhájkyní, že s tím nesouhlasíme, že nejsem žádný masový vrah a ani jiný těžký zločinec, a že nevidíme důvod, proč by mi měli odebírat tyto věci kvůli pouhému držení vlajky. Obhájkyně podotkla, že se s tímto nikdy nesetkala. Na to však policista řekl, že musíme jít s ním, že je to běžný postup, a jelikož měl můj občanský průkaz, tak jsme s ním šli, ale nadále jsme odmítali tyto podivné praktiky podstoupit.
Po chvíli přišli další dva policisté a začali nás přemlouvat, abych to podstoupila, ale mé obhájkyni nedali ani prostor pročíst si jimi přiložený policejní zákon. A protože jsme nadále nechtěli přistoupit na jejich nátlak, tak policisté začali být nepříjemní a tvrdili, že má obhájkyně tam nemá co dělat, že to s tímto případem nesouvisí a odvedli ji proti naší vůli pryč (nejsem v žádném jiném případě obviněná ani trestaná, tak to s tímto případem logicky souviset musí). Navíc mám ze zákona právo na přítomnost obhájce, tím spíše, když jsem v době spáchání výše uvedeného „zločinu“ byla nezletilá. Po odvedení mé obhájkyně jsem v této místnosti, nejspíše určené k odebírání otisků, zůstala s těmi dvěmi policisty, z nichž byl jeden velký jako komicsová postava zuřivý Hulk.
Hulk ke mně přistoupil a výhružně mi sdělil, že když mi to nemůžou odebrat po dobrém, může to jít po zlém. I přes jeho rozměry a rozzuřený obličej jsem si stála za svým, což ho rozzuřilo ještě více a začal vyhrožovat, že si mě můžou nechat na cele předběžného zadržení, dokud s nimi nebudu spolupracovat. I když mi tato situace nebyla příjemná, tak jsem stále trvala na svém s tím, že věřím své obhájkyni, že mne z toho dostane, i když mne zavřou.
Po chvíli se vrátil třetí policista, který se mne předtím pokoušel vyslýchat, a když viděl, že na mne výhružky neplatí, tak zavolal řediteli, co prý se mnou mají dělat? Po tomto rozhovoru mi sdělili, že mne pustí, ale že mám v nejbližších dnech očekávat pokutu, která může dosáhnout až 50 000 Kč, přičemž dodal, že mi paní obhájkyně pěkně zavařila.
Tak jsem podepsala svůj nesouhlas s odebráním a byla jsem ze stanice propuštěna. Před stanicí jsem se znovu setkala s obhájkyní, která mne ujistila, že si toto nemají policisté co dovolovat, a že jsem udělala správně. Sama nechápu, co si mostečtí policisté myslí, když si hrají na všemocné, jako by byli nad zákonem. Nemyslím tím všechny policisty, jelikož můj přítel byl kvůli stejnému případu vyslýchán na pražské policii, kde s ním jednali slušně bez výhrůžek a podobných obstrukcí. S těmi mosteckými má ale špatné zkušenost velmi mnoho lidí, kteří se také na vlastní kůži setkali s jejich šokujícími praktikami.
Doufám, že toto není v této zemi pouze začátek a v brzké budoucnosti to tu nebude vypadat jako ve sci-fi filmu Demolition Man, kde byl všem obyvatelům operován podkožní čip, skrz který policie mohla kontrolovat, kdo kde přesně je, s kým je a za co utrácí. Tak snad nás taková budoucnost nečeká, i když tento výslech mne přesvědčil o opaku.

Jana Musialová