27. září 2011

V čem to chceme žít?

Když se procházím po ulicích, napadají mne opravdu různé myšlenky. Na některé věci si však stále nedokážu odpovědět, ať nad tím přemýšlím sebevíce. Proč je tolika lidem jedno, kam hází vše, co se jim už nehodí? Je těmto lidem vážně zcela ukradené, v čem žijí?  Nevadí jim, že se následně musí všude prodírat přes hromady odpadků?
Tak moc bych chtěla chodit po našich ulicích s pozitivní náladou. Ale ve chvíli, kdy namísto krásného trávníku a rozkvetlých květin vidím jen zmačkané láhve a obaly od preservativů, je mi hned zle. Celková atmosféra v takovém místě pak nemůže být příjemná. Hrdost na své město je pak zcela nereálná, naopak se člověk musí stydět za místní obyvatele, kteří jsou líní ujít pár kroků k odpadkovému koši. Namísto toho zahazují bordel, kam je zrovna napadne. A vůbec je asi netrápí, že po takových zaházených ulicích pak musí i oni sami chodit. Vždyť to je až neskutečné. Měli bychom se snažit o to, abychom naše města a vesnice udržovali a zvelebovali pro budoucí generace. A ne, že si je sami dobrovolně hyzdíme a jen kvůli své lenosti se zahrabáváme v tunách odpadků.
Kam zmizela naše úcta k přírodě? K té přírodě, která nám tolik dává a díky níž máme takové výsadní právo žít zde. Doufám, že se nad tímto lidé někdy zamyslí a začnou projevovat alespoň nějakou vděčnost za tu možnost žít.

Lucie Šlégrová