9. září 2011

Výzva!

Občané našeho státu, nenechme si vzít to, co patří jen nám. Nenechme si vzít práva, svobodu a hlavně naši zemi. Už naši předci to věděli, ale proč se někteří z nás neřídí příslovím: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše? A co tím myslím?
Dovolím si vám položit otázku: Co je stát? Rád vám odpovím – jsme to my!!!!
Poučky ze základní školy říkají, že stát je uskupení lidí stejného vyznání, stejných cílů, stejných názorů. Zároveň bych použil i stejné národnosti nebo příslušnosti ke stejnému etnickému uskupení. Poslední názor by bohužel někdo dnes mohl napadnout jako přečin dle §404 tr.z., přestože se jedná o dějepravnou poučku ze starších učebnic, tak to, milí čtenáři, neberte v potaz, že jsem to uvedl. Zároveň je důležité mít na paměti, proč se lidé slučovali do uskupení, která postupně gradovala, až vznikaly v konečném důsledku jednotlivé státy. Člověk je jedinec sociální stejně jako velké množství všeho živého na této planetě. Proč však někteří z vás zapomínají na důležitost státu jako takového? Stát není tvořen proto, aby si někdo usurpoval moc. Stát je tu proto, abychom všichni silou, pílí a společnou prací dosáhli lepšího, snazšího a plnohodnotnějšího života. Nikoliv však pro dobro pár jedinců, ale pro dobro všech obyvatel našeho státu. Někomu to bude znít možná absurdně, ale v prvé řadě v dřívějších dobách (století předminulá) bylo hlavní to, že co děláš, děláš pro lid své země, nikoliv jen pro sebe. V dnešní době vše sklouzává k faktu, že každý dělá vše v první řadě hlavně pro sebe, a jestli svým jednáním sáhne do práv a svobod ostatních příslušníků svého státu je zcela vedlejší. Na jednu stranu je to špatné, na druhou stranu je to dnes logické. Ale proč?!!! Protože stát jako uskupení lidí, kteří mají stejné názory, jsou stejného vyznání a mají stejné cíle, je v tuto chvíli za této vlády absolutní utopie. Samotní naši představitelé, kteří jsou námi voleni a jsou NAŠIMI zástupci, se chovají vůči nám tak sobecky, že člověk nabývá stále většího dojmu, že to nejsou naši zástupci, ale zástupci našich nepřátel, kteří usilují o rozpad tohoto uskupení, o úplnou destabilizaci České republiky! Zdání v tomto případě neklame. Všechny nesmyslné zákony, nařízení a omezení vedou jedním směrem. Proti naší svobodě, proti naší cti. Za vidinu peněz z nás vytváří jedince nečestné. Díky mediálnímu tlaku a tlaku „našich zástupců“ přejímáme vše, co přichází odjinud, jako vlastní a ztrácíme pracně nabytou hrdost. Vše české je nahrazováno nečeským a je nám denně vsugerováváno, že je to lepší, kvalitnější – ale všichni přeci víme, co znamená úsloví „zlaté české ručičky“.
Víte, proč tomu tak je? Protože se nás bojí! Protože jsou si v cizině vědomi, že my máme na to být mezi těmi nejlepšími! A tak za pomoci peněz a vidiny vlivu nad námi, obyčejnými lidmi, se chopili moci tací, kteří nemají na to býti nejlepšími, a tak dělají to, co umí - pochlebují cizím mocnostem a prodávají nás. Stejně tak jako tomu už párkrát v minulosti bylo. A proto dochází k devastaci této země. K degradaci jednotlivých lidí a k totální destrukci naší vlasti zevnitř.
Bohužel sobeckost každého jednotlivce a sebezahleděnost jen na své problémy jsou cestou do pekel. Nejedná se o nic jiného než o opačný proces vytvoření státu na principech výše uvedených.
Probuďme se. Začněme společně hledat východisko, začněme společně hledat jak odklonit ten rozjetý kočár z cesty, která je lemována kostlivci a každým metrem je cítit stále větší zápach.
Nikdo vám neslíbí, že to půjde snadno, že cesta k cíli nebude trnitá, ale věřte, že na konci každé cesty je vysněný cíl. Abychom tohoto cíle společně dosáhli, musíme tento cíl mít všichni od samého začátku v úctě a musí být pro nás všechny společný. Naše vlast!  Místo, kde si budou moci děti klidně na ulicích hrát a kde se nebudeme muset bát, že je okrade feťák, nepřizpůsobivý či jim něco udělá cizinec, který si sem přijel beztrestně splnit své úchylné choutky. Přestaňme tolerovat to, co je netolerovatelné. Pojďme společně bojovat za vidinu práce pro každého, za vidinu práce, která bude hodnocena podle přístupu jednotlivce, a nikoliv podle zástupu známých stojících v pozadí či naopak za almužnu, která nestačí ani na přežití. Zastavme společně přísun levné pracovní síly z východu, která je nekvalifikovaná a bere práci našim lidem. Zastavme tuto levnou pracovní sílu, která sráží českého člověka k zemi jak sukovice rozzlobeného pána, který trestá nevolníka. Naučme se opět samostatnosti a nezávislosti na jiných. Nezapomínejme, že jsme odpovědní za to, co nyní zde pro následující generace vytvoříme. Stejně jako my bychom měli mít v úctě své předky za to, co pro nás udělali a co díky nim dnes máme, nebo naopak nemáme, naučme své potomky úctě k nám samým. Snažme se proto jít ve stopách předků, respektive zvolit ještě lepší cestu, aby naši potomci na nás vzpomínali s obdivem a úctou. Nenechávejme rozkrádat náš kulturní život nahrazováním čehosi, co s námi Čechy nemá pranic společného. Přestaňme utíkat k jednoduchosti a lenosti, a začněme být opět pracovití a zvídaví.
Dejme našim dětem vzdělání, které je vynese na vrchol, učme naše děti tak, jako bychom chtěli sami být vzdělaní, aby po nás mohly převzít otěže, až nebudeme stačit. Vychovávejme v našich dětech nástupce, kteří nás budou mít v úctě, až my budeme staří a budeme potřebovat od nich pomoc. Buďme hrdí na naši mládež, která bude ctihodná, buďme hrdí na námi odváděnou práci, buďme hrdí na naši historii, kulturu a osobnosti uměleckého a vědeckého života (B. Smetana, A. Dvořák, K. H. Borovský, prof. J. Jánský a další), buďme hrdí na to, že jsme ČEŠI!
Je na čase zařvat DOST! Ať si naši samozvaní vládci uvědomí, že my nejsme síla, kterou je radno přehlížet. My jsme stát!
A věřte, milí spoluobčané, vše jde. Nic není jen nesplnitelná vize. Jen musíme společně chtít napravit to, co tu cizí element za posledních 60 let napáchal. Pojďme něco dělat pro naši vlast, než bude pozdě. Každý, komu není jeho vlast a budoucnost jeho dětí lhostejná, by se měl nad tímto poselstvím zamyslet a položit si otázku, zda je se současným řádem věcí skutečně z hlouby srdce a své duše spokojený.

Lumír